Nezáživná rozprava o očkování

Aneb nechat do sebe dobrovolně píchat a ještě za to zaplatit.

- - -

Na Zéland jsou povinná stejná očkování jako u nás v ČR, takže většina nám platila už od mala. Na co je ale třeba si dát pozor je tetanovka, která se obnovuje po 10-15 lety. Já i Ondra jsme se k této hranici už blížili, takže jsme si ji nechali píchnout znovu. Ondra naprosto v pohodě, mě bolela ruka snad tejden. 😅

- - -

Protože jsme se ale rozhodli cestou tam ještě zastavit v Asii, bylo nutné vošéfovat si jejich povinná očkování. Je jimi zejména žloutenka typu A a břišní tyfus. Pak dle oblasti třeba vzteklina nebo malárie. To se nás v Japonsku netýká.

- - -

Žloutenka "Áčko" do ramene naštěstí vůbec nebolela, zato zabolela peněženku: -1.200 Kč. TIP! Zajděte na pojišťovnu, dostala jsem 500 Kč zpět. Po 6-18 měsících se však musí na druhou dávku, tedy dalších 1.200 Kč. Doufám, že se to tou dobou bude stále proplácet. 😁

- - -

Cestovní očkování pojišťovny obvykle proplácejí do výše 1.000 Kč. Břišní tyfus u mého doktora stojí 800 Kč a protože to bylo jediné očkování z kategorie "cestovní" proplatili mi ho celý. Tentokrát to tedy bolelo víc mě než peněženku, první den jsem nemohla ruku ani zvednout, zlepšilo se to tak po třech dnech. Samozřejmě jsem ale doma skuhrala, že u mě ta nemoc určitě propukla a že mi ruka přinejmenším upadne. 😄 Dostala jsem čokoládu, takže to stálo za to!

- - - 

Tady na tý fotce jsme schválně zády, aby nebylo vidět, jak nás ta očkování bolela, žejo...

- - -

Ondra taky dostal od svýho doktora předpis na léky "pro sichr". Nějaká antibiotika, mastičku, léky na alergii. Já jenom doufám, že je ani nebudeme muset použít 😌