Cross the World

Asi jediný, co mě na Tokiu trápí je to, že nevím jestli ho psát s tvrdým, nebo počeštěle s měkkým i. 😅 - - -  Ve skutečnosti jsme tu strávili dny tři, ale ten první jsem kvůli těžkým báglům a jetlagu nezvládli vidět vůbec nic a ten poslední jsem museli opustit hotel v 11 a zase tahali ty těžký krosny, takže taky žádná hitparáda. Každopádně ten jeden den, který jsem na projití města měli, jsme využili na maximum! - - -  Protože se nám v letadle nepovedlo usnout, byli jsme dost sežvejkaný, unavený a nepříjemný (no dobře, to poslední možná jenom já). Nějak jsme se zvádli dostat na hotel a hned jsme usnuli - v 16 hodin místního času. Takže jsme se pak donutili spát alespoň do 4 ráno, ať jako nejsme vzhůru moc brzo. 😄 V půl 6 jsme se šli projít do Seven eleven (nonstop potraviny, co jsou tu na každým rohu) a koupili si nějakou snídani. A protože jsme v Japonsku, dal si Ondra burgera! 😆 Rovnou mu ho tam ohřáli a byl fakt nadšenej, že prej je výbornej. Já teda zkusila něco víc mí

Sbalit se na rok do krosny? Vau, to je výzva ! Ale já mám to štěstí, že si tím prošla ta moje Zuzanka, takže jsem se jí zeptala, co se opravdu vyplatí brát s sebou, a co je lepší dokoupit až na místě. Její odpověď byla, že se zeptala i kamarádů okolo a všichni se shodli na tom, že nemá cenu brát si moc oblečení. Tahat se pak po letištích s narvanou krosnou, která vám strhne záda, to nikdo nechce. Takže jsme to vzali opravdu zodpovědně a oblečení osekali na to nejnutnější. Oblečení: Budu psát jen za sebe, ale věřte že Ondra toho má ještě míň. 😅  • kalhotky 7 ks • ponožky 6 párů outdoor, 3 páry obyč • trička 2 ks dlouhý rukáv, 5 ks krátký (z toho jedno na spaní) • jeden set termoprádla (ten se mi vyplatil už v Japonsku, kdy mi v jednu chvíli byla na hotelu zima, takže dobrý, odzkoušeno, funguje 👍) • plavky • mikina • kalhoty: 1x rifle, 1x kraťasy, 1x zimní oteplený, 1x vzdušný sportovní, 1x legíny sportovní, 1x legíny na parádu • nepromokav

Tak je nejvyšší čas aktualizovat seznam věcí, co je potřeba s sebou koupit a tudíž za ně utratit spoustu peněz. - - -  Vždycky, když si potřebuju něco koupit, z nákupů odchází s taškami Ondra. A to třeba ani nic nechtěl! Jenže něco zahlídne, zkusí si to, je mu to a koupí si to. Já vyzkouším trilión věcí a nic není "to vončo". Takhle třeba sehnal pohorky a zimní bundu. Měla jsem jednu vyhlídlou v Husky , šli jsme se kouknout do prodejny v Liberci a s bundou odešel Ondra. Ale nevzdala jsem se, asi za měsíc jsme do té prodejny zavítali znovu a už jsem našla bundu i já! Od Husky jsme si vzali každý i spacák, měli zrovna slevu 25 % a se zákaznickou kartičkou plus dalších 5 %. No nekup to!! Jen teď vedle sebe vypadáme jak chodící reklama na Husky. - - -  Nicméně, nejen že Ondrovi se líp nakupuje, ale ještě u toho šetří prachy. Za prvé jako kluk tak nějak potřebuje míň věcí, za druhý se mu daří kupovat levnější věci. Například šel do Sportisima, uviděl pohorky, vyzkoušel po

Po první zkušenosti jsme se na vyřizování druhého pasu a mezinárodního řidičáku líp připravili. - - -  S pasy jsme tentokrát zkusili štěstí na magistrátu v Mladý Boleslavi. Šli jsme tam a já se vyptávala Ondry, co uvede jako důvod pro zřízení druhého pasu. Byla jsem trochu v nervu, abych zas neřekla něco, kvůli čemu ho nedostanu. Obavy byly naprosto zbytečný. Rozhovor s paní za přepážkou vypadal asi takhle: "Dobrý den, chtěla bych si udělat druhý pas." - "Dobře, tak já si vás vyfotím." Konec. Tečka. Ani jedna otázka proč ho chci. 😄 Paní si opsala údaje z občanky, vyblejskla mě, já vyplázla 600 Kč a bylo to. Na vystavení mají měsíc, paní řekla, že to bude trvat 3 týdny a reálně jsem si ho šla vyzvednout asi za 10 dní. Super příjemná zkušenost! - - - To je asi poprvý, co mi to na průkazový fotce sluší, juch! - - - Vyřízení mezinárodního řidičáku se také obešlo bez komplikací, jen jsme si museli vysedět delší frontu a pán za přepážkou se víc mrači

Aneb nechat do sebe dobrovolně píchat a ještě za to zaplatit. - - - Na Zéland jsou povinná stejná očkování jako u nás v ČR, takže většina nám platila už od mala. Na co je ale třeba si dát pozor je tetanovka , která se obnovuje po 10-15 lety. Já i Ondra jsme se k této hranici už blížili, takže jsme si ji nechali píchnout znovu. Ondra naprosto v pohodě, mě bolela ruka snad tejden. 😅 - - - Protože jsme se ale rozhodli cestou tam ještě zastavit v Asii , bylo nutné vošéfovat si jejich povinná očkování. Je jimi zejména žloutenka typu A a břišní tyfus. Pak dle oblasti třeba vzteklina nebo malárie. To se nás v Japonsku netýká. - - - Žloutenka "Áčko" do ramene naštěstí vůbec nebolela, zato zabolela peněženku: -1.200 Kč. TIP! Zajděte na pojišťovnu, dostala jsem 500 Kč zpět. Po 6-18 měsících se však musí na druhou dávku, tedy dalších 1.200 Kč. Doufám, že se to tou dobou bude stále proplácet. 😁 - - - Cestovní očkování pojišťovny obvykle proplácejí do

Všechno jinak, všechno jinak! To člověk měsíc před odletem řešit moc nechce, ale stalo se. - - - Náš původní plán letu byl Praha - Curych - Šanghaj - Auckland. Letenky jsme měli někdy od listopadu. Šanghaj jsme si vybrali záměrně, abychom se tam mohli potkat s mojí kamarádkou Elí, která je tam už cca ¾ roku pracovně. Ale pak to přišlo. - - - Titulky článků na těch internetech, zprávy v televizi, v rádiu - vše se začlo točit jen a jen kolem viru, který řádí v Číně. Že prý je nějakej novej a neni na něj ještě lék. Že prej se rychle šíří. A že epicentrum nákazy je ve městě, které je od Šanghaje "jenom" 500 kilometrů. - - - Nejprve jsme to neřešili vůbec. Takových článků denně vyjde... To zas bude za tejden ticho po pěšině! Jenže nebylo. Spíš jich furt přibývalo. A hlavně přibýval seznam míst, kam až už se ten vir dostal. A taky začlo růst číslo obětí. - - - Už nás to tam vzadu v hlavě docela hlodalo, když se ozvala sama Elí, jestli tu Šanghaj nech