O životě v Te Puke 🥝
Vraťme se na chvíli do úterý 10. března 2020.
- - -
Když přijíždíte do Te Puke (vyslovují to [tepuki] a prý to maorsky znamená kopec) , přivítá vás cedule s nápisem "The Kiwifruit Capital of the World", tedy Hlavní město kiwi na světě. Což je fakt sranda, protože kiwi pochází z Číny a dosud ho i nejvíc produkují. To ale Te Puke nebrání bejt na svoje kiwi fakt pyšný. Toho si všimnete hned jak vjedete do města. Nejprve teda ta cedule a pak na každé lampě vlaječky s nápisy We love kiwi, We love Te Puke, Kiwifruit capital, a v neposlední řadě stojí po celém Te Puke několik obřích kiwi různých barev, se kterými se turisté rádi fotí. My ne. Ne že by nám to přišlo moc mainstream, prostě jsme na to zapomněli.🙈
- - -
Projeli jsme celým Te Puke a odbočili na silnici číslo 1. Jeli jsme mezi sady, které mají místo plotů neskutečně vysoké túje. Je to krásný, takový přírodní, ale výhled žádnej.😅 Našli jsme správnej sad a dorazili k Jeffovi! Teda přesněji k takovýmu starýmu přístřešku, kde sedělo asi 10 lidí. Zaparkovali jsme Václava a šli k nim. Přivítal nás velkej milej chlápek jménem Tim, pak další Kiwáci a zbylých asi 7 lidí zavolalo "Čaau!", samý Češi.😁 To se nám hodilo, protože jsme byli celkem nesvý a zélandská angličtina je fakt příšerná. Ujal se nás Majkl, co bydlí kousek od Boleslavi, kde jsme bydleli my, a vzal nás na shed (mami, čti [šed] - tak tady říkají tak nějak veškerýmu obydlí), kde budeme bydlet. Teda, nezbyly už žádné volné pokoje, takže budeme spát dál v autě, ale můžeme využívat všechny prostory, koupelnu, kuchyň. Rychle nám shed ukázal a hned zas běžel zpátky do práce. My s Ondrou jsme se trochu rozkoukávali po domě i po okolí. Shed byl umístěn přímo mezi sady s kiwi. Poprvé jsme viděli jak kiwi roste. Stromky s větvemi napletenými na drátky se táhly v dlouhých řadách stovky metrů do všech stran. Propletené větve vytvářely střechu z listů a byly obsypány hnědými chlupatými plody. Na ochutnání byly ale ještě tvrdé. Kolem shedu roste zlaté kiwi, a protože tyhle sady jsou celkem ve stínu, mají před sebou ještě mnoho týdnů zrání. A to je další zajímavá věc, co jsme se dneska dozvěděli, že není jen zelený kiwi, co se dá běžně koupit v Česku. Existuje ještě zlatý a - pozor - červený! Červenýho se tu pěstuje nejmíň, ale je asi nejvzácnější. Už má po sezóně a na shedu jich je plná mísa. Majkl nám řekl, že můžeme ochutnat a dokonce i se šlupkou, protože Jeff jede bio. Červený a zlatý kiwi není tak chlupatý jako to klasický zelený, takže ta šlupka není nepříjemná. Ochutnaváme teda to červené a bože, to je lahoda! Ze všech kiwi co jsem během pobytu v Te Puke ochutnala je červené jednoznačně moje nejoblíbenější.🤤
- - -
Naprosto boží červený kiwi
Václav zaparkovanej před shedem
- - -
Hned ten večer jsme byli pozváni na druhý shed, nově postavený, kde bydleli 4 z českých pracovníků, abychom se všichni seznámili. Zjistili jsme, že dohromady 5 lidí je tu taky od Boleslavi, s námi tedy 7. To nevymyslíš!😂 Poseděli jsme u pivka a dobrýho jídla, kluci si zahráli poker, ale spát se šlo brzo. Všechny totiž zítra čeká práce, až na nás dva. My začínáme až pozítří. To ale neznamenalo, že bychom celý následující den zaháleli. Vydali jsme se do městečka Papamoa, kde jsme si ve Warehousu koupili holiny a nějaké pracovní oblečení.
- - -
Čekali jsme, že se od začátku bude kiwi sbírat. Jenže kiwi nechtělo dozrát. Každý den se dělaly testy, zda už je dostatečně připravené na to, aby bylo po měsíci balení a převážení k zákazníkům zralé. Každé ráno nám tedy chodila SMS, že sbírat se ještě nebude, ale zítra třeba už možná jo. Naštěstí jsme se ale nenudili, dostali jsme jinou práci - čištění kiwi mokrým hadříčkem! Myslela jsem že špatně slyším. A když to Ondra zopakoval, myslela jsem, že si dělá srandu. To jako vážně budeme chodit a každé kiwi kontrolovat a omývat ho???🤨 A fakt že jo! Čím hezčí a čistší kiwi, tím víc peněz za ně Jeff získá. A tak nelituje narvat peníze do bandy baťůžkářů, co hovínka od mušek z kiwi omyjí a ošklivá kiwi vyhodí. Práce to rozhodně není těžká, ale je setsakramentsky nudná. Čas neutíká, člověk po sadu postupuje pomalu, protože ovoce je nespočet. Zachránila mě sluchátka a Spotify, kde jsem si pouštěla hudbu a především podcasty. S těmi se v poslední době opravdu roztrhl pytel, ale zaplaťpánbůh za to!🎧
- - -
Cleaning ([klíning] - tedy to čištění) jsme dělali necelý týden, když konečně přišla SMS, že zítra se jde na to - budeme sbírat! Každý jsme vyfásl bag ([beg] - takový 'batoh' na břicho) a slabé pletené rukavice. Na ten první den pickingu ([pikingu] - sbírání) jen tak nezapomenu, protože jsem to ráno dostala. První den je pro mě vždycky největší peklo a teď mám na svým bolavým bříšku nosit 25 kilo ovoce? Nemluvě o tom, že netuším, jaký bude na sadu záchod. Panebože, bude tam vůbec záchod?! ...naštěstí byl. A že jsem docela čuměla! Z venku to byla stará dřevěná boudička, taková větší kadibudka, ale uvnitř byl normální keramický splachovací záchod a umyvadlo.😲 Picking byl rozhodně fyzicky náročnější než cleaning, ale bylo super vidět, jak nám jde práce od ruky. Naplnit bag zlatým kiwi trvá ani ne 5 minut, pak se vysype do binu (velká dřevěná bedna) a jde se zpátky sbírat. Člověk tak za den nachodí i dost kilometrů a práce ubíhá mnohem rychleji. Byli jsme jak hejno sarančat co přiletí k úrodě a nic po ní nezůstane. Po 8 hodinách jsme byli ale slušně strhaní (podobně jako to kiwi na sadu, ha ha). Po sprše jsme si tak navzájem mazali záda a ramena smradlavou chladivou mastí a naříkali při každém pohybu. Naštěstí jsme si ale po pár dnech zvykli a po týdnu už nebylo masti třeba, už jsme byli voprejskaný pickeři!💪😎
- - -
Plnej bag kiwi
Kluci zběsile trhají
Takhle náročný to bylo!
- - -
Nejprve jsme asi měsíc a půl sbírali hlavně zlatý kiwi, protože zelené dozrávalo později. Nějak se mu nechtělo a asi 14 dní jsme zase čekali, až vyjdou dobře testy. Sezóna zeleného kiwi byla kratší než zlatého, asi 3 týdny. Pracovní dobu určovalo hlavně počasí. Myslím, že nejdéle jsme pracovali 9 dní v kuse, než konečně zapršelo. Letošní podzim byl totiž extrémně suchý. Blbý bylo, že když už jsme konečně měli volno, bylo to kvůli dešti, a tak jsme toho ani moc nenacestovali. Druhý důvod byl LOCKDOWN! 😱 ([lokdaun] - celonárodní karanténa)
- - -
Prezidentská výstraha, co nám všem přišla na mobil.
- - -
Lockdown na Zélandu měl 4 úrovně. Ta nejpřísnější, Alert 4, nastala 25. března 2020 v 11:59 večer. Tam, kde tu noc člověk přespí, musí zůstat, dokud se nařízení nezmírní. Měli jsme ohromný štěstí, že jsme na tu dobu měli zařízené bydlení a práci.🕊️ Nařízení byla podobná jako v ČR, ale ještě přísnější v tom, že jsme nemohli ani do přírody. Celý měsíc jsme se tak plácali jen kolem shedu. Naštěstí bylo práce dost, takže jsme se domů vraceli unavení a chodili brzo spát. Nařízení se zmírnila zrovna ve chvíli, kdy nám nastalo to 14 denní volno, než dozrálo zelené kiwi, a to znamenalo, že konečně můžeme na výlety! Ale o tom až příště.😘
- - -
Co se ještě pickingu týče, nebylo nás na to tak málo, jako na začátku. Postupně přijížděli lidé, spousta nováčků, jako jsme byli my, ale i hodně těch, co už u Jeffa něco odpracovali. K Jeffovi se totiž každý vrací rád, Jeff je určitě jeden z nejlepších šéfů na světě.❤️ Nakonec nás bylo kolem 25 brigádníků (z toho jen 2 Francouzi, jinak samí Češi) a asi 6 Kiwáků, stálých zaměstnanců. Když bylo hezky, pracovalo se 8 hodin denně. Během dne jsme měli dvě malé pauzy na sváču, 15 minut, a jednu velkou obědovou, 30 minut. Obědová pauza se stejně jako v ČR neproplácí, ale malé jo. Navíc, když jsme trhali na Jeffových sadech, jeho tuze milá žena Shirley nám připravovala výborné svačinky.😋
- - -
Téměř celý Kiwi Gang 2020 (Jeff je ten ve žluté vestě co sedí, čtvrtý zleva)
- - -
Takový počet pracantů by se na jeden shed nevešel a tak nás Jeff přesunul na ten nový, kde jsme se seznamovali první večer. Jeho obyvatelé totiž odletěli domů ještě před lockdownem, hodně na rychlo! Bydlelo nás tam celkem 8 a zbytek lidí byl rozmístěn po dalších 3 shedech.
- - -
Kuchyň v našem krásném novém shedu (Mari se zrovna něčím nacpává)
Fáro, kterým jsme jezdili hromadně do práce. A dvojitá duha!
8 lidí na jednu pračku a dva sušáky je moc, tak jsme občas zavítali do Laundromatu
- - -
Kromě kiwi tu kolem rostla i spousta dalšího ovoce, zejména avokáda a citróny. Avokáda, který v ČR člověk kupuje za 40 korun, jsme tu sbírali ze země zadarmo a ještě měla o dost lepší chuť. Hodně jsme proto dělali guacamole, kde jsme upotřebili i šťávu z citrónů. Kiwi jsme paradoxně tolik nejedli, protože jsme si domu brali nějaká na dozrání a ono se jim moc dozrávat nechtělo. Nejvíc jsme ho tedy jedli přímo na sadu, když jsme náhodou narazili na už zralé měkké kiwi. Většinou jsme ho rukama rovnou roztrhli a vykousali sladký vnitřek, mňam!
- - -
Hromady kiwi, citrónů a avokád. Všechno zadarmo, (spadlé) přímo ze stromu!
Malí citrónci
- - -
Protože nás karanténa uvěznila na shedu (a protože mobilní signál byl fakt mizernej), museli jsme si vymyslet zábavu. Dlouhé večery jsme si proto krátili stolními hrami, nejčastěji hrou Bang!. Ta je ale celkem dlouhá a taktická, takže občas jsme ji vyměnili za hru Gobit, kde máte za úkol krást karty svých soupeřů a uchránit si svoje. Tahle hra je opravdu rychlá, ale i dost bolestivá a hodně se u ní nasmějete. Doporučujeme! Dále jsme si deštivé dny krátili třeba ping pongem, nebo jsme udělali turnaj v beer pongu. Na ten jsme pozvali další pracanty z ostatních shedů, grilovali jsme a (nečekaně) pili hodně piva. Ondra skončil druhý, já někde (úplně) na konci. No a když se nepracovalo několik dní v kuse, dokonce jsme si udělali zélandský Prostřeno! Vařili jsme po dvojicích a snažili se ohromit naše spolubydlící jídly i zábavou a všem se to moc dařilo. Jen jsme raději o nic nehráli.😁
- - -
Šerif musí být jasně označen čepičkou. Nadšení se nedá skrýt.
Večerní zábava - vínečko a Bang!
- - -
Jak se blížil konec sezóny, přemýšleli jsme s Ondrou, co dál. Chtěli jsme zimu strávit co nejvíc na severu, tedy v co největším teple. Zeptali jsme se tedy Jeffa, jestli by pro nás neměl místo na zimní pruning (zastřihávání rostlin). Odpověď nás bohužel nepotěšila, lidí už se mu přihlásilo dost.😔 Budeme tedy muset vymyslet, kam se přesuneme...
- - -
Picking skončil v sobotu 6. června utržením posledního kiwi na Jeffově sadu. Utrhla jsem ho já! Ale pak jsme samozřejmě našli ještě spoustu dalších kiwi, které jsme předtím přehlédli.😄 Poslední kiwi tak nebude utrženo asi nikdy. Skončili jsme dřív, už někdy po 15. hodině, a tak nás Jeff pozval na pivko. Byla to taková malá oslava konce sezóny. Na druhý den pak byla naplánovaná oslava velká, totiž grilování u Jeffa na zahradě.
- - -
Picking kiwi byl skvělá zkušenost. Práce fyzicky náročná, ale na čerstvém vzduchu a s partou skvělých lidí. Člověk mohl poslouchat příběhy druhých, cestovatelské i životní. A když se nám nechtělo povídat, poslouchali jsme hudbu, nebo podcasty. Nebo jsme taky hráli hry, třeba "Myslím si film". V tom byl borec Ondra, vždy jsem uhodla, že se jedná o americké drama, a pak už byla ve slepé uličce. Člověk by neřekl, kolik amerických dramat existuje. A že jich Ondra tolik vidět! Inu, vzpomínek máme dost a dost... Děkujeme, Jeffe!❤
- - -
Velmi nekvalitní foto s mými oblíbenými lidmi - Zuza, Mari, Ondra, Julča, já a Jeff ❤
- - -
Video ze sadu aneb Jak se sbírá kiwi
Komentáře
Okomentovat