Půl dne v letadle. Dvakrát.
Teleport bohužel ještě nemáme a tak bylo jasný, že nejrychleji se na Zéland dostaneme letadlem. Do tý doby jsem letěla nejdýl dvě hodiny a najednou mě jich čekalo asi 12. Dvakrát. A ještě v o dost větším stroji. Nebudu lhát, měla jsem z toho trochu bobky...
- - -
Čekaly nás celkem tři lety: Praha - Curych, Curych - Tokio , dvě noci pauza a pak Tokio - Auckland. Opět jsem si nasledovala videa na YouTube "jak přežít dlouhý let" a podobně, dostali jsme spousty rad od všech okolo (i od těch co nikdy v životě neletěli 😁) a doufali, že budeme mít štěstí na nízký výskyt turbulencí. Co bych z přípravy vypíchla je asi polykání Anopyrinu proti trombóze. A i na to jsme trochu zapomněli. 😏
- - -
Let do Curychu se společností Swiss International Air Lines byl krátký, asi jen hodinka a půl. Byl ale velice příjemný, protože to bylo poprvé, co jsme neletěli s nízkonákladovkou, a tak jsme za tu chvilku stihli dostat zdarma pití, nějakou jejich briošku s máslem a pravou švýcarskou čokoládku. Asi je to normální, ale my na to zvyklí nebyli a příjemně nás to překvapilo.
- - -
Výhled na mraky.
Ta houstička chutnala jako preclíky.
- - -
Se stejnou společností jsme letěli i do Tokia, jen v o dost větším letadle. Nevím, kolik letělo Čechů, ale dva seděli hned za námi, náhoda. 😄 Let byl příjemně klidný, žádné turbulence. Servis Swiss Air byl naprosto neskutečný. Dostali jsme deku, polštářek a sluchátka, každý měl před sebou malý monitor s filmy, hudbou, hrami a informacemi o letu (to jsem furt fascinovaně sledovala). Seděla jsem u okýnka, takže jsem viděla veškerou tu nádheru pod námi - zasněžené Alpy, zamrzlou Sibiř, v noci zářící města. Bylo to jak sledovat dokumenty Davida Attenborougha naživo. A jídlo? Mamma mia, to byla lahoda! Chvíli po startu nám donesli slaný tyčinky, asi hodinku na to přišla večeře, uprostřed noci najednou půlnoční svačinka v podobě vanilkový zmrzliny a ráno fenomenální snídaně! K tomu všemu jsme si mohli kdykoli naporoučet pití.
- - -
Rozmarýnové tyčinky a pomerančový džus
Menu na celý let
Ondrovo hovězí s červenou miso omáčkou, brokolicí, mrkví a japonskou rýží. Dále jsme dostali malý salátek s dýní, rozinkami a koriandrem, švýcarský sýr, máslo a jako dezert mrkvový dortík s vanilkovou omáčkou. Bohužel nám dvěma k tomu máslu a sýru zapomněli přinést briošku. Odpouštíme jim, bylo to všechno strašně vynikající.
Moje vegetariánská varianta - vindaloo curry s bramborama a basmati rýže.
Vanilková zmrzlina uprostřed noci.
Neskutečná snídaně! Míchaná vajíčka s pažitkou, dušený špenát, bramborové rösti. Dále ovocný salátek, brioška, máslo, marmeláda a jogurt. A jablečný džus.
- - -
A aby to nebylo jenom o žrádle, i když to na tom bylo fakt nejlepší, tak ještě pár fotek výhledů.
- - -
Alpy
Nějaké zamrzlé jezero na severu.
Khabarovsk u hranic Ruska s Čínou.
Omrzlý okýnko. Nahoře je tak -55°C.
Klikatá řeka a kolem ní asi vede rovná silnice.
Ruské pobřeží Japonského moře.
My dva a naše spolusedící spící.
- - -
Jediný, co mě možná trochu mrzí je, že jsem byla líná vytáhnout foťák a fotky z mobilu jsou podle mě nedostatečně kvalitní. A na živo je to stejně nejlepší! Koukání z okýnka má ale i tu nevýhodu, že jste nejdál od uličky a je vám trapné tam nějak často pobíhat, navíc vysoukat se ze sedaček je fakt artistický číslo. Let probíhal převážně přes noc a tak jsme se snažili usnout, jenže naše hlavy byly nastavené jinak a tak jsme ani na chvilku oka nezamhouřili. To vedlo k tomu, že jsme v Tokiu usnuli už ve 4 odpoledne a vzbudili se pak ve 4 ráno.
- - -
Poslední let byl se společností Air New Zealand. Nějakou náhodou si Ondra někde přečetl, že je to letecká společnost roku 2020. Netuším, čím přesně si to vysloužili, ale u mě to bohužel nevyhráli, Swiss Air nasadil laťku moc vysoko. Letadlo bylo podobně velké, pohodlné a vybavené, ale personál nebyl tak sympatický a jídlo bylo nic moc. Nebo spíš, na rovinu, hnusný. Do toho jsme schytali fakt nepříjemný a dlouho trvající turbulence. Začaly chvíli po zvlétnutí a do toho jsme dostali večeři. Člověk má z otřesů žaludek na vodě a má do sebe nasoukat smradlavou rybu (a to já ryby měla ráda, když jsem ještě jedla maso, ale tahle fakt smrděla, takže ač nerada plýtvám a zkusila jsem ji i ochutnat, aby se zbytečně nevyhazovala, nedalo se to). Turbulence mohly trvat třeba hodinu, nevím přesně, ale bylo to fakt dlouhý. Pak se to celkem uklidnilo a podařilo se nám si i trochu schrupnout. Tentokrát jsme seděli u uličky, tak jsem si i došla vícekrát na záchod, abych si protáhla nohy. Ale taky kvůli tomu nemám ani jednu fotku z okýnka. Bohužel ráno přišly turbulence znovu a ještě horší. To jsem se i celá zlila džusem, jak to s námi házelo. I když jsem zvládla nepanikařit, věřila jsem pilotovi, že ví jak ten obří stroj ukočírovat, žaludek se nám rozhoupal opět všem. No a do toho přinesli snídani, ke které byla - tram ta da dááá - ryba! Nechápu... Byla k ní nějaká zelenina a rýže. Bohužel zelenina byla rybou načichlá a všechno teda chutnalo dost hnusně. Snědla jsem suchou rýží.
- - -
Jediný, co mě možná trochu mrzí je, že jsem byla líná vytáhnout foťák a fotky z mobilu jsou podle mě nedostatečně kvalitní. A na živo je to stejně nejlepší! Koukání z okýnka má ale i tu nevýhodu, že jste nejdál od uličky a je vám trapné tam nějak často pobíhat, navíc vysoukat se ze sedaček je fakt artistický číslo. Let probíhal převážně přes noc a tak jsme se snažili usnout, jenže naše hlavy byly nastavené jinak a tak jsme ani na chvilku oka nezamhouřili. To vedlo k tomu, že jsme v Tokiu usnuli už ve 4 odpoledne a vzbudili se pak ve 4 ráno.
- - -
Poslední let byl se společností Air New Zealand. Nějakou náhodou si Ondra někde přečetl, že je to letecká společnost roku 2020. Netuším, čím přesně si to vysloužili, ale u mě to bohužel nevyhráli, Swiss Air nasadil laťku moc vysoko. Letadlo bylo podobně velké, pohodlné a vybavené, ale personál nebyl tak sympatický a jídlo bylo nic moc. Nebo spíš, na rovinu, hnusný. Do toho jsme schytali fakt nepříjemný a dlouho trvající turbulence. Začaly chvíli po zvlétnutí a do toho jsme dostali večeři. Člověk má z otřesů žaludek na vodě a má do sebe nasoukat smradlavou rybu (a to já ryby měla ráda, když jsem ještě jedla maso, ale tahle fakt smrděla, takže ač nerada plýtvám a zkusila jsem ji i ochutnat, aby se zbytečně nevyhazovala, nedalo se to). Turbulence mohly trvat třeba hodinu, nevím přesně, ale bylo to fakt dlouhý. Pak se to celkem uklidnilo a podařilo se nám si i trochu schrupnout. Tentokrát jsme seděli u uličky, tak jsem si i došla vícekrát na záchod, abych si protáhla nohy. Ale taky kvůli tomu nemám ani jednu fotku z okýnka. Bohužel ráno přišly turbulence znovu a ještě horší. To jsem se i celá zlila džusem, jak to s námi házelo. I když jsem zvládla nepanikařit, věřila jsem pilotovi, že ví jak ten obří stroj ukočírovat, žaludek se nám rozhoupal opět všem. No a do toho přinesli snídani, ke které byla - tram ta da dááá - ryba! Nechápu... Byla k ní nějaká zelenina a rýže. Bohužel zelenina byla rybou načichlá a všechno teda chutnalo dost hnusně. Snědla jsem suchou rýží.
- - -
Letiště Narita, Japonsko.
Jahodová Coca-Cola při čekání na let.
Ondrovo hovězí na japonský způsob, salát, dortík.
Moje smradlavá ryba s těstovinami. Těstoviny, salátek a dortík byly dobrý.
Losos k snídani. Never mooooooooooore...
- - -
Naštěstí jsme let přežili, ani nikdo nezvracel. Než jsme se ale dostali z letiště, docela to trvalo. Ondra měl podezřelý batoh, tak z něj musel vytáhnout pohorky a sprcháč. A pak jsme ještě oba museli ukázat léky. Všechno ale bylo v pořádku a tak jsme konečně mohli pryč. Ale kam?! Nejdřív bylo nutné zahnat hlad a tak jsme šli do KFC. A alelůja, dělají tu vege burger s obalovaným celerem. 😁 Pak jsme se snažili pochopit, jak funguje městská hromadná doprava, ale vyšlo nám, že bychom dali každý asi 18 dolarů za autobus. Raději jsme se teda vzali Uber, který nás dohromady vyšel na 32 doláčů a dovezl nás hezky až před ubytování. K jednomu velmi milému Indovi, Ondra by mohl vyprávět... 😄
- - -
Musím říct, že strávit tolik času na cestě je fakt únavné, navíc dohromady s časovým posunem. Možná díky mezipřistání v Tokiu jsme pak v Aucklandu už tolik rozbitý nebyli. Každopádně jsme ráda, že teď chvilku nikam létat nemusím. 😅
Komentáře
Okomentovat